Dobrý den,
ráda bych se pro potřeby své závěrečné práce týkající se činnosti insolvenčních správců informovala na podmínku uvedenou v zákoně pro oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce, respektive na to, zdali jsem pochopila správně její znění.
Jedná se o § 7 odst. 1 písm. c.), zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, kdy podmínku bezúhonnosti nesplňuje ta osoba, o jejímž úpadku bylo v insolvenčním řízení pravomocně rozhodnuto.
Jedná se o úpadek, o kterém bylo rozhodnuto soudem pravomocně kdykoli za život této osoby? Tedy nesměl by se žadatel o funkci insolvenčního správce dostat nikdy v životě do úpadku? Nebo se tím rozumí, že v okamžiku, kdy je žadatel o funkci (nebo již aktivní IS) v úpadku (právě teď a tady), tuto funkci nemůže vykonávat? Pokud by žadatel o funkci insolvenčního správce měl za sebou oddlužení a všechny pohledávky uhrazeny, může se o funkci insolvenčního správce ucházet?
Dále bych se chtěla informovat, v jaké podobě je akceptován doklad dle § 4 odst. 2 písm. d) – v podobě prohlášení poskytovatele odborné praxe či jeho prohlášení o výkonu za předpokladu, že se například nejednalo o pracovní smlouvu?
Předem mnohokrát děkuji za odpověď.
Vážená paní,
ve věci Vašeho dotazu uvádím, že problematiku výkladu § 6 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 7 odst. 1 písm. d) řešil Nejvyšší správní soud ve věci sp. zn. 5 As 320/2020-55 ze dne 29. 1. 2021. Právní věta stanoví, že bezúhonnost je jednou z podmínek, kterou zákon vyžaduje pro vydání povolení k výkonu činnosti insolvenčního správce fyzické osobě, a je třeba, aby ji tato osoba splňovala po celou dobu platnosti tohoto povolení. V opačném případě Ministerstvo spravedlnosti zruší povolení insolvenčního správce podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, jenž nepřipouští správní uvážení. Není proto namístě zkoumat okolnosti, kvůli nimž pozbyl insolvenční správce bezúhonnosti - zde okolnosti úpadku právnické osoby, v níž v posledních pěti letech působil insolvenční správce jako statutární orgán [§ 7 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 6 odst. 1 písm. d) citovaného zákona].
Na základě právě uvedeného tak lze analogicky dovodit, že Vámi dotazovaná problematika § 7 odst. 1 písm. c) na rozdíl od § 7 odst. 1 písm. d) žádný časový test výslovně neobsahuje a platí tak časově neomezeně. Právě uvedené podporuje rovněž bod 35 odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí NSS, které stanoví, že…hlavním smyslem a účelem zákona o insolvenčních správcích je snaha garantovat určitou osobnostní i odbornou způsobilost osob vykonávajících činnosti insolvenčních správců. Tuto způsobilost lze jistě zpochybnit u osob, které nemají schopnost řádně hospodařit a spravovat svůj vlastní majetek či majetek třetích osob. Jednotlivé hypotézy v § 7 odst. 1 písm. b), c) a d) zákona o insolvenčních správcích proto v rámci splnění podmínky bezúhonnosti zohledňují, aby nebyl v úpadku přímo sám insolvenční správce či právnická osoba, na jejímž řízení se insolvenční správce podílel… Z tohoto tedy dovozuji výše uvedené, že podmínka absence úpadku musí být u osoby insolvenčního správce splněna kontinuálně a tedy po celou dobu platnosti povolení se osoba ins. správce nesmí dostat do úpadku, anebo po vyřešení úpadku o takové povolení žádat.
Ve věci doložení údajů podle § 4 odst. 2 písm. d) zákona o insolvenčních správcích jde o doklady, které prokazují splnění podmínky výkonu praxe po dobu alespoň 3 let v souvislosti s výkonem funkce ins. správce v oblasti zejména práva, ekonomie, daňového poradenství, účetnictví atd. Jde o klasickou povinnost tvrzení a nutnost unést důkazní břemeno, tedy dokladem může být vše, co Vaše tvrzení o 3 leté praxi podloží správnímu orgánu. Prohlášení poskytovatele praxe může být dostačující, avšak je zde diskreční oprávnění správního orgánu, který může vyžadovat například právě Vámi zmíněnou pracovní či jinou smlouvu k prokázání této 3 leté praxe.
S pozdravem
JUDr. Pavel Berger, advokát a insolvenční správce